Březno leží v nížinné oblasti okresu Chomutov v nadm. výšce 280 – 297 m. Dříve k obci patřily také Brány, Brančíky a Libouš, které musely ustoupit těžbě hnědého uhlí. Samostatná obec Čachovice byla zasypána výsypkou Dolů Nástup Tušimice. Černíky byly zatopeny vodou Nechranické přehrady.
Název obce je slovanského původu a má kořeny ve slovech bříza, Bryzna. Území obce bylo osídleno již ve 2. tisíciletí před n. l. První písemná zmínka je z roku 1281, kdy patřilo řádu Německých rytířů. Do roku 1440 bylo Březno rozděleno mezi několik šlechticů. Nejvýznamnější byli Lobkovicové z Hasištejna – Mikuláš, Jan a Bohuslav. Na žádost Jana z Lobkovic povýšil roku 1469 Jiří z Poděbrad Březno na městečko. Obec získala právo tržní, vaření piva i provozování řemesel. V polovině 16. století vlastnil Březno Jan Kernar (psáno také Kermer). Roku 1556 bylo městečko (nebo také městys) povýšeno Ferdinandem I. na město. Staré listiny potvrzují, že zde byl hrdelní soud. Koncem 16. a začátkem 17. století vlastnil Březno šlechtický rod Štampachů, ale po bitvě na Bílé hoře jim byl veškerý majetek zabaven. Roku 1623 dostal Březno do zástavy Jaroslav Bořita z Martic, nový majitel panství Ahníkov. Za třicetileté války byla obec téměř zničena a vypukl zde mor. Na přelomu 17. a 18. století byl starý kostel ve velmi špatném stavu a protože v této době bylo Březno vyhledávaným mariánským poutním místem, bylo v roce 1739 započato se stavbou nového barokního kostela (popsáno v samostatné kapitole).
Při tažení rakouských, ruských a pruských vojsk proti Napoleonovi, před bitvou u Lipska v roce 1813, byl v Březně hlavní stan a na březenské faře byl ubytován kníže Schwanzenberg a navštívil ho zde i ruský car.
V 19. století se zvyšuje počet obyvatel a probíhá rozsáhlá výstavba. Budova školy byla postavena v letech 1827 – 1828, nová radnice v empírovém slohu v roce 1833, fara v roce 1846, v roce 1890 nový hřbitov asi 500 m od obce. Poštovní úřad má Březno od roku 1869.
Obec měla vždy velké potíže s pitnou vodou. Voda byla dřevěným potrubím svedena ze Studničního vrchu do kamenné nádrže pivovaru, kam si pro ni obyvatelé chodili. Vodu pro dobytek vozili z potoka, v době velkého sucha až z Ohře.
Většina obyvatel Března se zabývala zemědělstvím. V 19. a na počátku 20. století se zde těžilo uhlí. Největší důl se jmenoval Sirius – těžilo se zde až do roku 1933. V roce 1871 byla dokončena trať z Prahy do Chomutova a o dva roky později, v roce 1873, trať Plzeň – Březno, která byla v provozu jen 6 let.